STOPovačka

10. prosince 2017 v 12:57 | Tessie |  Život se psem
Nemám ráda, když si někdo neumí vychovat psa, především, když ho pes neposlouchá. Několikrát už se mi stalo, že mi fena hárala nebo jsem v dočasce měla fenu co nesnášela jiné psy, a v těch nejhorších situacích k nám přiběhl pes navolno, někde v dálce za ním páníček, který si mohl vyřvat hlasivky, a my se psa nemohly zbavit. Proto je lepší do výcviku investovat trochu energie a pár korun za opravdu dlouhé vodítko, abyste psa naučili, že vás poslouchat opravdu musí.



Mnoho z vás ji nikdy nepotřebovalo, já ji používám každý den, a to z důvodu, že nesnesu pocit, že psa nemám pod kontrolou. Zaprvé je to neskutečně trapné, především v situacích před lidmi, zadruhé nedovolím, aby se Bailey něco stalo, protože bez 100% přivolání mi může kdykoliv vlítnout pod auto, a zatřetí mě to baví a pak můžu být pyšná na výsledek. Bez stopovačky se prostě ven nehneme, ať je mokro, sníh, bláto...

Na začátek, záleží, jak dlouhou potřebujete. My máme desetimetrovou, což je takový průměr, řekla bych. Možná se to zdá hodně, ale nemyslete si, ač je Bai takový menší střeďák, tak jí to stačí tak na dva skoky. Těch deset opravdu není hodně, ale snad už ji nebudeme dlouho potřebovat, takže to stačí. Pokud máte čivavu, určitě bude stačit šestimetrovka, pokud máte ovčáka nebo doku, koukla bych se i po dvacetimetrové variantě, především, pokud ji budete využívat dlouho.

Jak tedy stopku používat?
Stopovačka je vlastně taková vaše prodloužená ruka. Jde o to, že ji pes vláčí za sebou pořád, bez toho, aniž byste ji drželi. Pokud je potřeba ho zastavit a on neposlechne na povel, na stopovačku šlápnete. Pokud zavelíte, aby šel k vám a jemu se nechce, nebo povel nezná, díky stopovačce ho k sobě dostanete. Nebojte se použít sílu, je opravdu potřeba psovi ukázat, že k vám přijde VŽDY.
Stopovaček existuje dost druhů a barev, my máme hladkou, černou. Přemýšlela jsem i o neonově oranžové, ale vzhledem k tomu, že ji pes tahá opravdu všude a třikrát denně, nestíhala by se ani prát. Pokud je ale sucho, pak třeba do lesa na houby to není špatný nápad. Olivově zelená mi, vzhledem k barvám přírody, nepřijde zase úplně praktická, když potřebujete psa vymotávat z křoví a nevidíte, kudy stopka vede. Pak je ještě varianta pletené stopovačky, tu máme i vyzkoušenou a ze všech mi přijde úplně nejmíň praktická. Doma zatrháváte o koberec, venku vezmete všechny větvičky a listy.

Doporučuji také používat něco doma, to ale samozřejmě už záleží na vás a na disciplíně psa (jsou psi, kteří neposlouchají jen venku), ale je důležité, aby pes věděl, že pokaždé, když vy zavelíte (je na vás, jaký povel si zvolíte, ale obyčejné ke mně je jednoduché, stručné a srozumitelné), musí přijít. A pokud nepřijde dobrovolně, díky stopovačce ho k sobě dostanete. Pokud tedy nezvládá toto pes ani doma, je potřeba mít k němu připnuté vodítko neustále, doma samozřejmě stačí kratší a lehčí šňůrka. Je ale nutné, abyste psa pokaždé pochválili, i když se mu nebude chtít přijít samotnému. Jde o výsledek, že byl pes někde, a teď se nachází u vás, což je dobře. V žádném případě tedy nesmíme psa trestat.
Co se týká zamotávání psa kolem stromů atd, je to spíš dobře. Pes si uvědomí, že je pořád dobré se vás držet, protože jste v tu chvíli jeho záchrana.

Další věcí, na kterou nesmíme zapomenout, je reflexní oblouk. To je reakce psa na váš povel a čas, za jak dlouho přijde. Po povelu musíme psovi dát pár vteřin čas, aby si uvědomil, co povel znamená. U velkých plemen to dělá až pět vteřin. Než si tedy usmyslíme, že okamžitě po povelu začneme psa tahat k sobě, dejme mu chvíli na rozmyšlenou. Od vašich úst k jeho mozku je to dlouhá cesta, takže musíme být trpěliví.

A jak je to u nás?
Pořád k Bai nemám takovou důvěru, takže to ještě bude asi nějakou chvíli trvat, než ji ze stopovačky pustím, ač poslouchá téměř stoprocentně. Stopovačku ale stále držím za konec, i když bych neměla, je to taková jistota, že ji nebudu muset nikde lovit. Přijde čas, kdy i ten konec pustím. Je potřeba si pořád udržovat dobrou náladu, aby měla důvod přijít. Na stopovačce je tři měsíce, doma nic nepoužíváme. Vím, že nám to ještě ale bude tak půl roku trvat, než ji pustím. Do té doby nás čeká mnoho zkoušek, třeba vypuštění na oploceném pozemku.

Výcviku zdar :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chloë Noir | E-mail | Web | 29. prosince 2017 v 17:55 | Reagovat

Stopovačky sú skvelá vec. Ja sa našu ešte nedovažujem veľmi púšťať (nie je vlastne moja ale kamarátova, s ktorým bývam, ale tak venčím ju aj ja :D), takže ak idem niekde na dlhšiu prechádzku a nie len na rýchle venčenie, tak sa vždy zíde. :)

inak tiež nemám v láske majiteľov, ktorí nielenže si nevedia psa vychovať, ale ešte ho aj majú pusteného. Pamätám si, ako som raz utekala na autobus a sa za mnou rozbehol taký malý čokel a začal mi kusať do topánok. Majiteľ niekde v prdeli vzadu a vôbec ho nezaujímalo, že jeho pes doslova na niekoho útočí. Mala som chuť kopnúť do psa (ja psov zbožňujem, ale o piatej ráno, keď nestíham na autobus nie je dobré aby sa ku mne čokoľvek približovalo, nieto ešte útočiaca kopa chlpov :D) a potom aj do majiteľa, našťastie pre neho som sa fakt ponáhľala. A takých blbcov je bohužiaľ všade plno...

2 baileythemutt | 6. dubna 2018 v 7:50 | Reagovat

[1]: Chloe, díky za reakci. Bohužel máš pravdu, takových je všude plno. Zrovna včera jsme potkaly slečnu s křížencem staforda, které bylo úplně jedno, že stojí asi 20cm od Bai a s naježenými chlupy na ní vrčí. Měla jsem ji na vodítku a byla připravená zasáhnout, jelikož pes neměl přivolání. Slečna se ani neomluvila, sotva se na nás podívala, bylo jí to fuk. A taky mě dostávají majitelé těch malých nevychovaných psů, jako jsou čivavy a jorci, protože z nich dělají mimina. Kolikrát už jsme potkaly tolik lidí, co si už na deset metrů psa brali do náruče. Tohle nikdy nepochopím :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama