Nesahej mi na psa!

5. prosince 2017 v 19:46 | Tessie |  Paniččiny plky
Taky tak nesnášíte, když vám někdo sahá na psa, tedy myslím bez dovolení? Nebo na něj volá, nedejbože, aby ho krmil za vašimi zády? V té chvíli by se ve mě nikdo krve nedořezal. Jak si to člověk může dovolit? Mně by asi nikdy nenapadlo se někoho nezeptat a pohladit jeho psa, nebo mu dát piškot. Co když by měl alergii? Lidi nemyslej.



S Bailey mám tu smůlu, že je až moc hezká, až moc roztomilá. Teď musim znít jako jedna z těch šílených matek, co si myslí, že její dítě je nejlepší, nejkrásnější, nejchytřejší. Tak to není. S Bai máme spoustu problémů a nedorozumění, není zas tak chytrá a i hezčí psy znám. A nechci se vychloubat, to nepotřebuju. Já to reálně vidím jako vážný problém. Ona je až moc neodolatelná na to, aby jí, potažmo mě a mý nervy, nechali lidi bejt. A mně už to začíná lézt na nervy, protože se za ní každý minimálně otočí. Během pěti minut, co stojíme na zastávce a čekáme na autobus, za námi přijdou tři lidi, každý se stejnýma slovama - jak má krásný oči, krásnou barvu, krásnej pohled, krásný všechno, jak je zajímavá, neobyčejná. Ještě horší je, že pracuju s ní, teda, abyste byli v obraze, beru si jí sebou do práce. Dělám na krámě, prostě prodavačku, baví mě to. Díkybohu se už naučila neletět za každým, kdo přijde, takže ji vidí třeba desetina všech lidí, co přijdou. Ale když ji vidí, tak už to jede, od otázky, jestli si ji můžou pohladit až po neskutečně trapné otázky typu "Ten pes je taky na prodej?". A já neskutečně trpím, protože bych těm lidem už vyškrábala oči, ale musím se usmívat.
Chápu, že je ta fena naprosto k sežrání, ale lidi si neuvědomí, že slyšet to desetkrát za den už je fakt -nanervylezoucí-

Další kapitolou je její krmení. Jsme na syrovým, takže jsem alergická na to, když do ní někdo chce cpát buvolí kosti nebo piškoty. A ještě když se ani nezeptaj.

Jeden takový incident jsem měla s paní, co právě přišla k nám. Sama má pejska, nejspíš kříženec pudla s bišonem, nebo něco takovýho, jmenuje se Matýsek. Tehdy jsem ještě neměla Bailey, ale hlídala jsem feňule mamce, Kaštanku s Amálkou. Kaštáně je ale něco jako Bai, až moc neodolatelná. Navíc má jen tři nohy, chybí jí zadní, takže má ke všemu každý tendenci si říct, jaká je to chudinka. Zkrátím to, ta paní nabyla dojmu, že strašně trpí, tak ji za každou cenu musí nakrmit pamlsky, které právě zakoupila jejímu vořechovi domů. I přes můj třetí výslovný zákaz, aby Kášu krmila, se jí podařilo nacpat do ní celý salámek se slovy "Panička se určitě zlobit nebude...". Já běsnila. Od té doby je na mě nějaká naštvaná, nejspíš proto, že jsem se jí snažila vysvětlit, že holky na tohle nejsou zvyklé a zvrací mi po všem, a že ona to po nich uklízet nebude.

Prosím tedy všechny, rozmyslete si to a zeptejte se dřív, než na cizího psa vůbec sáhnete, než se dostanete k myšlence ho nakrmit bez vědomí pána. Protože jen jeho pán nejlíp ví, jestli to psovi nebude vadit. V dnešní době existují i alergie a psi, co nemají rádi lidi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss | Web | 5. prosince 2017 v 19:51 | Reagovat

Můj pes cizí lidi nesnáší, takže jsem těmto projevům náklonosti ušetřena :)

2 Chloë Noir | E-mail | Web | 29. prosince 2017 v 18:51 | Reagovat

Och, toto som vždy neznášala. Psík, ktorého som mala kedysi bol tiež neodolateľný...výzorovo vyzeral ako kombinácia čuvača a maltezáka (ale bol to špic a komodor...čo je ešte divnejšia kombinácia :D), čiže taká stredne veľká kopa bielych chlpov. Každý, najmä deti k nemu neustále chodili, a ja som to vyslovene neznášala. Našťastie ho nikto ničím nekŕmil (okrem mamy, ktorá nechápala, že pes má svoju stravu a to, že na ňu pozerá ako je, neznamená, že hladuje, a teda že sa ona s ním musí podeliť...ale to je úplne iná story, na veľmi dlhé rozčuľovanie :D) ale každý si ho chcel hneď pohladkať a tak. A len mizivé percento ľudí sa aj opýtalo. Najviac mi vadilo, keď sa ho niekto snažil volať k sebe.
Keď začal nosiť náhubok (mali sme úžasných susedov, ktorým veľmi vadil pes bez obojku alebo aspoň náhubku), aspoň sa to trochu zmiernilo, lebo ľudia si mysleli, že hryzie, a preto má náhubok...úprimne...nevyvracala som im to...:D
Terajší hafan je hotová nádhera, ale je to veľký vlčiak, čiže hoci počúvam dosť "jeeej, ten je kráááásny", málokto sa reálne aj priblíži. Čo je len dobre, lebo naša Orka je hrozná kôpka nervov pokiaľ ide o cudzích ľudí. Bojí sa neznámych zvukov, ľudí a neraz aj vlastného tieňu, takže som rada, že jej veľkosť ľudí trochu odrádza. Naposledy, keď sa k nej priblížilo jedno dieťa (vybehlo nečakane spoza rohu, keď som akurát otvárala bránu) tak Orka takmer hlavou prerazila bránu, len aby sa čím skôr dostala preč (čím mi zavadzala a ja som nevedela otvoriť a pustiť ju dnu). Našťastie rodič reagoval hneď ako si to všimol a zavolal si dieťa (to sa častokrát tiež nestáva :D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama